Co si představit pod pojmem přístupový systém?

Zjednodušeně řečeno se jedná o systém ke kontrole přístupu k něčemu. A vůbec nemusí jít jen o budovy. S kontrolou přístupu se setkáváme v různých podobách (například při kontrole dat, na hranicích apod.).

Přístupové systémy ovšem představovaly důležitý prvek ve světové historii. Od nejstarších lidských osad přes staroegyptské hrobky až po moderní výškové bytové domy, které využívají nejmodernější technologie. Nutnost chránit lidi a jejich majetek vedla v průběhu let k vývoji různých úžasných technologií. Jak to bylo na začátku?

Ve skutečnosti se za nejstarší (a poněkud jednoduchou) formu kontroly přístupu často považuje zapojení člověka. Například využívání strážců, kteří chrání budovy nebo jiné prostory před neoprávněným vstupem. S rozvojem sídel se však objevila potřeba sofistikovanějších forem kontroly přístupu.

Raná technologie. Objevuje se nezbytnost zámků

Odhaduje se, že první zámek a klíč byly vynalezeny před více než 6 000 lety. Jeden z prvních exemplářů byl objeven v ruinách města Ninive, hlavního města starověké Asýrie, z doby kolem roku 600 před naším letopočtem.

Jednalo se o jednoduché zařízení, které se často označuje jako kolíkový zámek. Tvořil jej dřevěný sloupek uchycený ke dveřím a západka, která se do něj zasune. Osoba, která zámek odemykala, používala velký dřevěný klíč s hroty (které odpovídaly otvorům uvnitř), aby zvedla řadu pohyblivých kolíčků do polohy, která umožňovala otevření dřevěné západky. Po vyjmutí klíče se kolíčky vrátily zpět do západky a zabránily otevření.

Zní vám to povědomě? Tento mechanismus je ve skutečnosti velmi podobný tomu, jak dnes fungují některé zámky a klíče (například v mechanismu euro cylindrické vložky).

Tuto technologii zdokonalili Řekové a Římané. Některé zámky používané ve starověkém Římě byly dokonce tak komplexní, že je mohli otevřít pouze speciálně vyškolení zámečníci. Pro zajímavost, bylo poměrně neobvyklé vlastnit něco tak cenného, aby to bylo třeba zamykat pomocí (na tehdejší dobu) extrémně vyspělé nebo drahé technologie. Takže zámky a klíče nebyly takovou nutností jako dnes – byly spíše symbolem postavení.

Na rozdíl od starověkých Egypťanů vyráběli Řekové a Římané své zamykací mechanismy z kovu a jiných odolnějších materiálů. Ve starověkém Řecku se zámky a klíče vyráběly z bronzu nebo železa a mnohdy byly zdobené složitými vzory. Zámky měly obvykle tvar válce a podobně jako cylindrický zámek měly řadu kolíčků, které musely být správným klíčem zarovnány, aby došlo k odemčení zařízení. Samotné klíče byly často dlouhé a tenké, se zuby, které odpovídaly kolíčkům v zámku.

Ve starověkém Římě se zámky a klíče rovněž vyráběly z bronzu nebo železa a měly podobný design jako ty řecké. Římané ovšem také vyvinuli zvláštní typ ochranného zámku, který sestával z řady zábran, jež zabraňovaly otočení klíče, pokud neměl odpovídající tvar. Tyto zámky byly oblíbené po mnoho staletí a jsou dodnes používány v některých moderních visacích zámcích.

Středověk a pozdější období

V období středověku došlo k větší popularitě zámků a klíčů. Zámky obvykle vyráběli kováři a měly poměrně jednoduchou konstrukci. Skládaly se ze západky a klíče.

Je zajímavé, že tehdy se zámky a klíče nepoužívaly k zabezpečování budov (ty byly obvykle zabezpečené těžkými dřevěnými dveřmi, které byly zevnitř zamřížované), ale používaly se především k zabezpečení cenných předmětů, jako byly truhly s pokladem, trezory a další movité předměty. Tyto zámky byly obvykle vyrobené ze železa, byly velké a těžké a vyznačovaly se složitými mechanismy, které měly zabránit neoprávněnému přístupu.

Jedním z oblíbených typů zámků v tomto období byl ochranný zámek se složitějšími zábranami. Tento typ zámku měl uvnitř zámku řadu hrazení nebo zábran, které bránily otočení klíče. Šlo o technologii velmi podobnou technologii cylindrických zámků, které se používaly dříve. Ochranné zámky se daly poměrně snadno vypáčit, takže byly často kombinovány s jinými bezpečnostními opatřeními, jako jsou řetězy a stráže.

Zámečníci byli ve středověku vysoce kvalifikovaní řemeslníci, kteří ručně vyráběli zámky a klíče a často pracovali pro bohaté rodiny, kláštery nebo hrady. O své práci a technikách si vedli podrobné záznamy, které se často předávaly z generace na generaci a později na tyto znalosti navazováno.

Průmyslová revoluce

Průmyslová revoluce přinesla v oblasti výroby a konstrukce zámků a klíčů výrazný pokrok. Hromadná výroba vyměnitelných dílů spolu se stále dostupnějšími kovy a dalšími surovinami umožnila vytvářet složitější a odolnější uzamykací mechanismy, které zdokonalily dřívější technologie. Kromě toho přiměla zvýšená poptávka po zámcích a klíčích v továrnách, kancelářích a domácnostech vynálezce k tomu, aby vyvíjeli nové typy zámků a klíčů, které by vyhovovaly potřebám rostoucího počtu obyvatel.

Dvěma pozoruhodnými přínosy tohoto období bylo zavedení dvou nových typů zámků, které se vyrábějí dodnes. Jako první se v roce 1818 objevil detektorový zámek Chubb. Vynalezl jej Jeremiah Chubb a byl navržen tak, aby detekoval nebo zabraňoval vypáčení zámku. Jednalo se o čtyřpákový zámek, který po vypáčení nebo po otevření pomocí nesprávného klíče přestal fungovat, dokud nebyl použit speciální klíč, který jej dokázal odblokovat.

Významný pokrok v oblasti klíčů pak přinesl americký vynálezce Linus Yale Jr kolem roku 1865. Zámek Yale (ano, ten Yale) používal řadu kolíčků a pružin, kterými bylo možné pohybovat pouze pomocí speciálního klíče s drážkami odpovídajícími kolíčkům. Podobně jako před tisíciletími, avšak mechanismus byl umístěn uvnitř dveří, nikoli na jejich druhé straně: díky tomu mohl být klíč mnohem menší.

Většina klíčů a zámků, které dnes používáme, vychází z technologie 19. století a v podstatě se od ní neliší. Nicméně éra kovových zámků a klíčů se možná nyní chýlí ke konci.

Elektřina a internet věcí

Vývoj elektronických přístupových systémů způsobil na konci 20. století v tomto odvětví revoluci. První elektronické přístupové systémy byly vyvinuty v 60. letech 20. století a k udělování přístupu do budov využívaly děrné štítky. Tyto systémy byly brzy nahrazeny kartami s magnetickým proužkem, které byly odolnější a jejich používání bylo jednodušší.

Tyto elektronické přístupové systémy používaly k zabezpečení dveří něco víc než jen pouhý zámek. A to nás přivádí k vynálezu interkomu a přístupových čteček. Obojí lze vysledovat až do poloviny 20. století. Dveřní interkomy byly poprvé uvedeny na trh v 50. letech 20. století a v širším měřítku se začaly používat v 60. letech. Jednalo se mnohdy o jednoduché systémy využívající pouze přenos zvuku, které rezidentům nebo zaměstnancům umožňovaly komunikovat s návštěvníky za dveřmi.

S postupným zdokonalováním technologií byly vyvinuty interkomové systémy, které umožňovaly vidět osobu za dveřmi a došlo tak ke značnému zvýšení bezpečnosti. V 80. a 90. letech 20. století pak byly představeny nové digitální interkomové systémy, které nabízely čistší kvalitu zvuku a obrazu a umožňovaly lepší kontrolu nad přístupem.

Ve stejné době jako dveřní interkomy byly vyvinuty i přístupové čtečky, které slouží k udělování nebo zamezování přístupu do budovy nebo určitého prostoru. První přístupové čtečky používaly karty s magnetickým proužkem. Po jejichž přetažení byl udělen přístup.

V 90. letech 20. století umožnil vývoj RFID technologie vytvoření bezkontaktních přístupových systémů. Přístupové karty a RFID čipy mohly být použity k udělování přístupu do budov bez nutnosti fyzického kontaktu se zámkem. Tyto systémy byly bezpečnější než čtečky magnetických proužků a umožňovaly vyšší flexibilitu při spravování přístupu, například při omezování přístupu do určitých prostor ve stanovenou dobu.

Nakonec v 21. století (přesněji v roce 2008) vynalezla společnost 2N první IP interkom. To vedlo k rozvoji celého spektra přístupových systémů s pokročilými funkcemi, které do té doby neexistovaly. 

Mějte stále nejnovější informace. Přihlaste se k odběru našeho newsletteru.

Důsledky 11. září a rozvoj globální bezpečnosti

Strašlivé události z 11. září 2001 měly hluboký dopad na svět, jak ho známe a přístupové systémy nebyly z tohoto hlediska žádnou výjimkou. Tento útok, který je často považován za nejhorší akt mezinárodního terorismu, a který si vyžádal životy téměř tří tisíc lidí a odhadem se při něm zranilo pětadvacet tisíc lidí, se stal inspirací pro podobné útoky po celém světě.

Před 11. zářím na bezpečnost nebyl kladen tak velký důraz. To ovšem neznamená, že by kontrola hranic nebo přístupu sama o sobě byla méně přísná. Spíše si svět po 11. září začal více uvědomovat potenciální sílu terorismu a v rámci společného protiteroristického úsilí následně investoval mnoho energie do vývoje pokročilých technologií.

V důsledku toho se v přístupových systémech začal klást větší důraz na bezpečnější metody ověřování přístupu a kybernetickou bezpečnost. Cílem je posílit kontrolu přístupu tím, že nabourání se do přístupového systému bude maximálně znesnadněno, což zabrání potenciálním útokům (zejména v kritických objektech, jako jsou vládní budovy a nemocnice) a povede k rozmachu přelomových přístupových technologií, jako jsou již zmíněné IP interkomy.

Moderní doba: rostoucí poptávka po pokročilých funkcích a ucelených řešeních pro budovy

Přestože zůstává princip přístupových systémů stejný (tj. omezuje přístup), technologie se vyvinuly na úplně jinou úroveň. Dnes se přístupové systémy využívají v mnoha různých situacích, od zabezpečení domů a podniků až po ochranu cenných informací v digitálních systémech. Vývoj přístupových systémů pokračuje nebývalým tempem, neustále se zdokonalují a přibývají nové technologie, jako jsou inteligentní zámky a integrované bezpečnostní systémy.

Přístupové systémy se od zavedení přístupu mobilem posunuly ještě dále. Tyto systémy umožňují uživatelům vstoupit do budov za použití chytrých telefonů nebo jiných mobilních zařízení většinou prostřednictvím technologie Bluetooth, která je zabudována v chytrých IP interkomech a přístupových čtečkách. Přístup mobilem nabízí větší pohodlí, které ovšem není na úkor bezpečnosti, spolehlivosti nebo dokonce rychlosti, s jakou lze dveře otevírat. To vedlo ke kompletnímu přehodnocení toho, co je to zámek a klíč, a ve skutečnosti k jejich úplnému odstranění.

Můžeme říct, že IP interkomy a přístupové čtečky dokonce nahrazují tradiční zámky a že se s nimi brzy přestaneme setkávat. Tato dvě zařízení mohou spolupracovat v uceleném, vysoce integrovaném řešení, které zajistí omezený přístup v rámci celých objektů a zabezpečí každý vchod nebo dveře, u kterých je to zapotřebí. Navíc je často možné kombinovat více různých přístupových technologií (například PIN, RFID kartu a mobilní telefon) v jediném zařízení, což při otevírání dveří poskytuje maximální flexibilitu.

Obecně lze říct, že historie přístupových systémů je dlouhá a fascinující a že vývoj přístupových systémů se v průběhu staletí vyvíjel tak, aby odpovídal měnícím se potřebám společnosti. Od jednoduchých dřevěných kolíčků až po pokročilé elektronické přístupové systémy. Toto odvětví prošlo dlouhým vývojem, který vyvrcholil zavedením přístupu mobilem. V nadcházejících letech se bude toto odvětví dále vyvíjet a měnit a je možné, že fyzické zámky a klíče nakonec zůstanou pouhou vzpomínkou.